Lukáš Barda

„Původcem mrtvice byl stres!“

Myslel si, že se ho mozková mrtvice netýká, že to je jen problém starších lidí. 29letý Lukáš Barda jednoho dne upadl na zem a život se mu otočil vzhůru nohama.

Jeho příběh je jasným příkladem toho, že stres může být iniciátorem cévní mozkové příhody v jakémkoli věku. Než Lukáše postihla cévní mozková mrtvice, pracoval jako technický architekt v IT, a protože je velký workoholik, byl do své práce zapálený na více než 100 %. To ale velmi často vedlo ke stresovým situacím a vyčerpání. Ty pak vedly k opakujícím se krizím.

Lukášovo tělo dávalo dlouhou dobu najevo, že je vyčerpané. On ale výstražných znamení nedbal a dál se pracovně přetěžoval. Jednoho dne došlo ke kolapsu. Lukáš upadl na zem a už nevstal. V ten moment mu poprvé v životě prolétlo hlavou, že by mohl umřít. Nakonec, především díky pohotové reakci přítelkyně, která zavolala záchranou službu, Lukáše stihli dovézt do příbramské nemocnice včas. Tam mu ihned podali roztok, který je nezbytný k rozpouštění krevní sraženiny. Zdálo se, že je vše v pořádku, ale pro jistotu byl ještě na pár dnů převezen do pražské Fakultní nemocnice v Motole na lékařské pozorování. „Pořád mě bolela hlava a byl jsem unavený, ale jinak už mi bylo dobře. Čekal na mě víkend v nemocnici a v pondělí jsem se těšil domů,“ říká Lukáš.

Náhle se vše změnilo. Lukáš se probudil za dva týdny v té stejné nemocnici, ale na jiném místě, v jiném oblečení, bez vlasů, s ochrnutou pravou půlkou těla. „Neměl jsem ponětí, co se stalo a kde jsem. Až později jsem se dozvěděl, že jsem měl komplikace a musel na operaci,“ popisuje Lukáš. Lékaři i on sám důvody, proč krevní sraženina náhle praskla, zjistili až posléze: „Pár dnů po mozkové mrtvici mě v nemocnici navštívila přítelkyně a dělali jsme takové ty věci, co spolu dospělí dělají. Kvůli tomu orgasmu jsem skoro umřel. Byl důvodem mých komplikací, zvýšený tlak v cévách totiž zapříčinil prasknutí poničené tkáně a krvácení do mozku. Říkám to otevřeně, nenapadlo mě totiž, že taková banálnost může zapříčinit tak vážné komplikace. Hlavně jsem rád, že se to všechno stalo už v Motole a vše se mohlo hned řešit a ne někde doma. Tam by byly následky mnohem horší.“

Lékaři během operace odstranili poškozenou půlku mozečku, kvůli které Lukáš na nějaký čas ochrnul. Nastala dlouhodobá rehabilitace. Stejně jako v práci, vše vykonával na 100 %. Do cvičení se pustil s podobnou vervou a vůbec si nepřipouštěl, že by jeho nemoc mohla mít trvalé následky. Až po přečteních veškerých zpráv, které měl zaznamenané z dob po probuzení z umělého spánku, si uvědomil, na jak tenké hranici mezi životem a smrtí se pohyboval a jaký zázrak byl, že se jeho tělo zvládalo tak rychle zotavit.

Díky této zkušenosti si Lukáš uvědomil, že je třeba se věnovat nejen práci, ale i odpočinku a tomu, co ho baví a naplňuje. „Opustil jsem stresující prostředí korporátu a učím lidi, jak nebýt závislým na online prostředí a naučit se více žít tzv. offline,“ vysvětluje své nové poslání Lukáš. Stále chodí na rehabilitace a má poškozenou jemnou motoriku a rovnováhu těla. Dnes už ale ví, kde má své limity, a co se může stát, když se bude pokoušet je překonat.