Josef Bidovský

Hranice mezi životem a smrtí může být tenčí, než je list papíru

To moc dobře ví Josef Bidovský (42), který překonal mrtvici. Josef byl zdravý, chodíval darovat krev, pravidelně sportoval, dříve pracoval u Hradní stráže a v armádě. Poslední roky byl zaměstnaný jako vedoucí pracovník v logistice a svoji práci miloval.

V zaměstnání byl i 15.7.2021. Měl tehdy odpolední směnu, tak přijel domů až po desáté večer. Pak ještě pracoval na počítači z domova, aby dodělal administrativní věci a krátce po půlnoci ulehnul do postele. Usnul, ale manželce se něco nezdálo, protože ze spaní vydával zvláštní zvuky, jako by mu bylo něco nepříjemné. ,,Proto jsem vstala, přistoupila k němu a snažila jsem se ho vzbudit," popisuje manželka Lenka. „Snažila jsem se zjistit, co se děje, ale manžel vůbec nereagoval a neodpovídal,“ vzpomíná. Pak si Josef ještě naposledy z postele stoupnul, ale když se chtěl pohnout, tak upadl na zem a už se nezvednul. Ve spánku mu totiž praskla céva a začal krvácet do mozku, rázem ochrnul na pravou polovinu těla. Pak to šlo velmi rychle.

Po příjezdu do nemocnice ho museli intubovat, protože nedokázal sám dýchat. Když absolvoval CT vyšetření, lékaři vyhodnotili, že vzhledem k rozsáhlému poškození mozku není operace možná a prognóza je infaustní, což znamená, že onemocnění nelze vyléčit a skončí úmrtím. ,,Nikdy nezapomenu na okamžiky strachu, kdy jsem se tolik bála, že přijdu o nejbližšího člověka na světě a že naše tehdy čtyřletá dcera ztratí svého milovaného tatínka," popisuje těžké chvíle manželka Lenka.

Josef ležel dlouhé týdny v umělém spánku, mezi tím ho převezli z ARA na oddělení Následné intenzivní péče v Ostrově. Rodina stále čekala, zda se Josef probudí a pokud ano, v jakém bude stavu. Pozná své blízké? Bude si uvědomovat dění kolem sebe? Bude moct mluvit, bude si něco pamatovat? Obavy byly obrovské, a hlavně stále nebylo vyhráno, nikdo nevěděl, zda to vůbec přežije. Nakonec se ale Josef probral a jeho stav se začal po malých krůčcích lepšit. V nemocnici strávil půl roku. Byl připojený na dýchací přístroj, kdy mu museli lékaři zavést trubici otvorem do krku (tzv. tracheostomie). Jenže právě kvůli ní stále nemohl mluvit, ani když byl při vědomí a rodina byla stále v napětí, jak na tom bude s řečí. Po skončení potřeby plicní ventilace se pak učil znovu mluvit, protože jeho mozek to zapomněl.

Po půl roce si ho žena vzala domů. ,,Chtěla jsem mu zase dát smysl života, i když se nemohl hýbat, nezvládl se sám ani přemístit z postele na invalidní vozík. Musela jsem opustit práci, abych se o muže mohla denně starat," popisuje manželka. Ale vyplatilo se. Josef přežil vlastní smrt a nyní se snaží vrátit zpět do normálního života. První pokroky jsou malé, ale jsou. Josef dokáže zvednout nohu a pokrčit ji v koleni, ochrnutou pravou rukou hýbe v lokti. Bohužel je odkázaný na invalidní vozík, protože na nohy se zatím nedokáže postavit, a některé aktivity běžného dne jsou pro něj stále nezvladatelné. Byl pravák, proto je dnes z 90 % odkázaný na pomoc své ženy. Pravidelně však rehabilituje, má naplánovanou léčbu v rehabilitačním ústavu v Kladrubech a spolu s celou rodinou věří, že se jeho stav brzy zlepší, bude soběstačnější a časem se vrátí i do práce.