Popište nám den, kdy jste prodělal cévní mozkovou příhodu. Jak se to stalo, nasvědčovalo tomu něco?

Měl jsem to štěstí, že jsem byl v nemocnici v Motole. Ráno jsem se nasnídal a sledoval televizi – zrovna běžel seriál Přátelé. Najednou vstoupila do pokoje sestřička. Pozdravil jsem ji a usmál se, alespoň jsem si to tehdy myslel. Překvapila mě její reakce – dívala se na mě zvláštně, jako bych si z ní dělal legraci.

Pokračoval jsem v mluvení, ale začal jsem tušit, že něco není v pořádku. Sestřička odešla a přivedla lékařku. Znovu jsem se ji snažil normálně pozdravit a mluvit tak, jak jsem byl zvyklý. Ve své hlavě jsem zněl úplně běžně, jenže podle jejich pohledů bylo jasné, že realita je jiná.

Zkusil jsem tedy vzít do ruky tužku a něco napsat. V tu chvíli jsem ale zjistil, že vůbec nevím, jak se jednotlivá slova píšou. Bylo mi jasné, že je něco špatně.

Jaká byla rehabilitace? Musel jste se učit něco od začátku? A co Vám na této cestě pomáhalo nejvíce?

Přesně si nepamatuju, jak to ten den bylo, ale vím, že jsem dostal na hlavu nějakou čepici s elektrodami. Pak jsem jen ležel a odpočíval. K večeru se můj stav začal zlepšovat a postupně se vše vracelo do normálu, hlavně řeč. Bohužel jsem ale přišel o francouzštinu. Jazyk, který jsem dříve ovládal, jako by se úplně vytratil. A dodnes se mi ho nedaří znovu naučit. Prostě to nejde.

Změnily tyto problémy nějak Vás a Váš pohled na život?

Ano, zkušenosti, které mám za sebou – včetně druhé transplantace ledvin – mě změnily. Můj pohled na život se doslova otočil o sto osmdesát stupňů. Dnes se dívám na lidi, kteří mají nějaké zdravotní problémy, jinak. Soucítím s nimi a říkám si, jak to mají těžké. Často jsou třeba duševně v pořádku, ale tělo je neposlouchá. Je to náročné.

Jaký byl návrat do běžného, ale i profesního/fotbalového života?

Návrat proběhl bez komplikací, ale během komentování fotbalového přenosu v televizi mě postihla ještě jedna menší mrtvice. Náhle jsem ztratil řeč, a nemohl jsem tak divákům zprostředkovat dění na hřišti. Naštěstí vše dopadlo dobře a dnes se už komentování mohu opět naplno věnovat.

Co je z Vašeho pohledu v rámci prevence nejdůležitější?

Nepřecházet různé zdravotní problémy, byť se může jednat o obyčejné nachlazení. Pokud se necítíme dobře, je důležité situaci řešit včas, obrátit se na lékaře, komunikovat s nimi a řídit se tím, co doporučí.

Slovo na závěr: Chtěl byste něco vzkázat čtenářům blogu a fanouškům Nadačního fondu Čas je mozek?

Zdraví máme jen jedno! Buďme na sebe opatrní, pečujme o sebe i své blízké a v těžkých chvílích si navzájem podávejme pomocnou ruku.

Medailonek

Petr Mikolanda je bývalý český fotbalový útočník a současný trenér. Prosadil se ve Viktorii Žižkov, odkud v roce 2005 přestoupil do anglického West Ham United a absolvoval hostování v několika klubech ve Velké Británii. Jeho kariéru však vážně narušily zdravotní problémy – selhání ledvin, dvě mozkové mrtvice a následná transplantace ledviny, po kterých se věnuje trenérství a práci ve fotbalu.